Carretera Austral je silnice – často pouze prašná cesta, která spojuje pár ojedinělých osad v Severní Patagonii. Má 1240km, ale spojuje se světem pouze asi 100 000 lidí. Frčí tudy hodně cyklistů – vzdálenost, kopce, počasí a malý provoz je slušná výzva.
Chaitén, Parque Pumalín
Do Chaiténu jsme dorazili po dni v busu, i když víc než 4 hodiny se jede na trajektu. Z trajektu jsme viděli první pohledy z Patagonie – počasí přálo. V Chaiténu jsme se ubytovali v hospedache (bydlení v rodinném baráku) u paní Rity. Paní Rita byla jednou z “Rebelů z Chaiténu”, která bojovala za zachování Chaiténu, po erupci vulkánu Chaitén v roce 2008. Po erupci totiž vláda nechtěla lidem dovolit se vrátit, protože ekobaron Douglas Thompkins chtěl koupit městské pozemky a zahrnout je do svého parku Pumalín (park Pumalín je jeho soukromý park). Ve skupině asi 10 lidí žili ve městě bez vody a elektřiny po několik roků. Nakonec se i setkala s tehdejším chilským prezidentem a Chaitén byl zachován (ale je to pěkná díra). Teď je z ní postarší značně roztržitá paní, která si pořád pozpěvuje. Pokud si kdekoliv v baráku něco zanotujete, zazpěje jako ozvěna :).
V Chaiténu jsme den přečkali šílený pršák, pak jsme vyrazili do parku Pumalín. Pro zajímavost uvádíme webové stránky parku http://www.parquepumalin.cl/en/, které nás nalákaly sem vyrazit a také fakt, že vstupné se v tomto parku nevybírá, kempy by měly být údajně placené, ale my nic neplatili. Nejsou zde žádné vícedenní treky, pouze krátké jednodenní od silnice. Hodně poprchávalo – Pumalín je deštný prales mírného pásu. Vegetace zde dorůstá obřích rozměrů. I místní kemp je přizpůsobený klimatickým podmínkám, ale možná je to spíše tím, že je to soukromý projekt – každé místo má svůj přístřešek s kohoutkem na pitnou vodu, lavicí a pod střechu se vejde i středně velký stan. Koupelny mají sprchy, ale o horké lázni se nedá vůbec mluvit. Noc byla velmi chladná, tak jsme nocovali pouze jednou v kempu El Volcán a druhý den vyběhli na kráter sopky Chaitén, jehož průměr dosahuje 3 km. Na nocování jsem se navlékla do dvou pumpek, trekovacích kalhot, tři termotrička, dvě mikiny, čepice a na závěr to pojistila dekou ve spacáku. Nakonec jsem byla tak narvaná, že se nedalo ani hnout v tom spacáku. A prohlédli jsme si také stromy Alerce – nejstarší stromy na světě (některé jsou údajně staré až 3000 let)!
Vánoce v Coyhaique
Z Chaiténu jsme se 23. prosince překodrcali po Carreteře Austral asi 450km do Coyhaique. Tady jsme našli prvotřídní ubytování ve škole, kterou zřejmě školník přes školní prázdniny provozoval jako hostel. Spí se na matracích na paletách ve třídách. Na Štědrý večer bylo zadarmo barbecue, dokonce i s pitím. Přispěli jsme bramborovým salátem a byla výborná atmosféra. Bramborový salat připravený se šunkou, zaprášilo se po něm a chutnal i vegetariánům :).
25tého ráno mě vzbudila houpající se paleta a školník, který běhal do jednotlivých tříd a něco hučel. Bylo to totiž zemětřesení – v Coyhaique slabé, epicentrum bylo v Chiloé, 7.6 Rychterovy škály. Protože ale všichni měli kocovinu, jen málokdo vyběhl ven. Kája to celé prospala :D. Zemětřesení bych přirovnal ke stejnému pocitu, jako když jsme jako malí museli sedět na pračce, aby tolik neskákala.
