Po Villa O’Higgins byl El Chaltén značný kulturní šok, jsou to dva odlišné světy. Ve Villa je pár krámků docela dobře zásobených, knihovna s internetem, radio stanice, letiště odbavující asi dva malé lety denně, žádný bankomat a krásné okolí. Jezdí tam mikrobus po prašné drkotající cestě, na které občas čeká gaucho se svými krabicemi/pytlem zavazadel. Oproti tomu El Chaltén – mraky Goretexových turistů, busů cestovek, vegeteriánských restaurací a podobných podivných podniků. Mají ale bankáče, kde je věčně fronta (občas prý dojdou peníze), tři menší krámy s nepřiměřeně drahými potravinami, kde dochází v polovině týdne jídlo tak, že nemají ani pytlíkové polévky. Ale má jednu výhodu – když je hezky za městem se tyčí impozantní masiv Fitz Roy.
První večer jsme si došli na steak, abychom oslavili příjezd do Argentiny. Po dni odpočinku a příprav jsme 6.1.2017 vyrazili do přírody, do severní části parku Los Glaciares, kde se masiv Fitz Roy nachází. Kempy v parku jsou zadarmo, ani vstup se neplatí. Po cestě není žádná možnost doplnit zásoby jídla, ovšem zpět do El Chalténu je to v rámci dne chůze. Samotu s přírodou si tam ale moc neužijete, na cestách je to spíš konstantní uhýbání. Je třeba dávat bacha, aby vám někdo nepropíchnul hůlkou nohu. V informačním centru nás nadchli, že lze vidět humeuly a pumy. Bohužel na ty jsme tentokrát neměli štěstí. Zato se nám poštěstilo vidět několik datlů.
Plán cesty:
1. den, El Chaltén -> Campamento de Agostini (Laguna Torre): Krabici s věcmi nepotřebnými pro trek jsme nechali v úschově v hostelu a za krásného počasí vyrazili do parku. Bohužel hlavní trhák Fitz Roy a Cerro Torre byl v mracích (Fitz Roy má 3405 m, a Cerro Torre 3102 m) a trochu jsme se obávali, aby jsme tu parádu během těch čtyř dní vůbec viděli. Náladu nám moc nezdvihl ani pohled na narvaný kemp de Agostini, s jednou kadibudkou.
2. den, Campamento de Agostini (Laguna Torre) -> Campamento Poincenot: Měli jsme kliku, obloha se k ránu vyčistila, vrcholky hor jak na obrázku pod modrou oblohou, takže stálo zato se vyklubat ze zahřátého spacáku a vyběhnout na výhled na Cerro Torre k Laguně Torre. Cesta mezi kempem de Agostini a Poincenot není tolik frekventovaná a nabízí dechberoucí pohledy na masiv. Kemp Poincenot byl v tomto období také nacpaný (opět jen jedna kadibudka), ale podařilo se nám najít schované místo pod svahem s výhledem na masiv Fitz Roy!
Ještě odpoledne jsme vystoupali na Laguna De Los Tres, kde jsme dlouho do večera obdivovali Fitz Roy přes jezero, sledovali kondory, orly a poslouchali padat laviny.
3. den, Campamento Poincenot -> Campamento Piedra del Fraile: Špičky byly sice pod mrakem, ale po cestě se naskýtal hezký výhled na Glaciar Piedras Blancas, od kterého se často ozývá hřmění padajících lavin. Na spojce stezky a silnice jsme potkali německýho cyklistu, který s námi byl v Coyhaique na Vánoce. Ale podváděl, část cesty vzal busem :). Navečer se začalo kazit počasí, výrazně se ochladilo a my se těšili na teplou sprchu v kempu Piedras de Fraile. No, po příchodu nás docela rozladila cena (oproti ostatním kempům v parku je tento soukromý a nechutně drahý nic moc kemp) a studená sprcha a dokonce chtějí, aby si lidé odnesli odpadky…
4. den, Campamento Piedra del Fraile -> Laguna Capri: Bylo ošklivě, tudíž jsme museli vynechat plánovaný výstup na Cerro Electrico, a vzali to směrem zpět ke kempu Poincenot. K Poincenotu jsme šli tentokrát cestou ze starého průvodce, kterou už v aktuálních informačních letácích nepopisují…konečně chvíle bez lidí. Došli jsme až do kempu u Laguna Capri, který byl tak narvaný, že jsme zabrali snad poslední volné místo.
5. Den, Laguna Capri -> El Chaltén: Fitz Roy se zase ukázal, tak jsme dopoledne jen sledovali masiv z kempu, než jsme se vydali na zpáteční cestu. Návrat byl k pos****. Je to nejfrekventovanější cesta parku, hezký den a šli jsme v čase, kdy většina lidí ještě stoupá nahoru. Museli jsme se vyhýbat každých 30 sekund a málem mi z toho ruplo :).
Park je to hezký, ale občas je to jako ve frontě. Aši je lepší vyrazit mimo sezónu a vyhnout se tak masovému trekkingu!
