Tučňákův ráj

Po přejezdu z Ushuaiy do Punta Arenas byly před odletem z Patagonie 2 dny na zabití.
Využili jsme je pro výlet za tučňáky na Isla Magdalena (v neděli 12.2.2017). Byl víkend, takže loď byla nacpaná k prasknutí a málem to vypadalo, že nás bez rezervace nepustí. Vše ale dobře dopadlo a během dvouhodinové plavby na ostrov jsme v dáli sledovali na hladině Magalhaesova průlivu fontánky velrybích výdechů.

Isla Magdalena je vyhlášen přírodní rezervací, a kromě majáku, strážce kolonie a tisíce tučňáků je neobydlený, platí tu i přísný zákaz kotvení jakékoliv lodě.
Ostrov je celkem malý, ale přímo zasypaný tučňákama. Podle odhadů na něm v době hnízdění (září až březen) žije více než 120 000 tučňáků magellanských. Zbytek roku pak tučňáci tráví na moři. Mimochodem, tučňáci jsou monogamní a věrní tak jednomu partnerovi po celý život… 🙂
Ve vodě jsou sice svižní, ale na břehu je to sranda. Teteleji se z jedné strany na druhou, občas uklouznou. Jiní se válí u svých nor, některé páry šermujou zobáky.

Očumovat je jde hodně z blízka, velmi často přeběhli přes cestu plnou tučňáčích hovínek a peříček, podívali se otráveně na turisty a pokračovali.

Poslední den v Patagonii jsme proprocházeli po Punta Arenas, dali si poslední calafatové pivo Austral a večer nasedli do letadla směr Santiago de Chile. A definitivně tak opustili Patagonii. Po pravé straně byl úžasný výhled na Fitz Roy a ledovec Perito Moreno a vůbec celý Hielo Sur. Cestu nám zpestřoval švýcarský typek, který je prý milionář a jezdí po světě hlavně v luxusních prvních třídách. Na delší let prý nesedne do letadla, kde se sedátko nedá zaklonit o 180 stupňů. 🙂