Přejezdem do Mendozy začala etapa, kterou jsme později pojmenovali jako Černé týdny – zážitky z Mendozy, Salty a Calamy. Ale nepředbíhejme…
Pařáky
V Mendoze a okolí nás čekaly 2 propečený, upocený, pro půlku naší výpravy trochu strastiplný, ale příjemný týdny.
Na hranicích jsme potkali Federicu z Mendozy. Tvrdila, že prý v Mendoze je příjemněji a o pár stupňů chladněji než v Chile – no, úplně ji to nevyšlo.
Celé dva týdny se teplota pohybovala kolem 38°C přes den, v noci se ‘ochladilo’; někdy až na 29 stupňů. 🙂 V našem pokoji byl pouze větrák, kterému se navíc v průběhu druhého dne porouchala nejvyšší rychlost a to bylo teprve něco 🙂 a klimatizace neexistovala.
Španělština, koupání a Vendimia
6 dní jsme se učili španělsky, zajeli si na výlet do lázní Cacheuta, protože teploty v Mendoze neklesaly, šli si zahrát tenis, prohlídli si průvod a volbu královny Vendimie (Vinobraní), projeli okolní vinice a taky po Argentinsku zapařili!
Lekce Španělštiny jsme si objednali v podstatě jediné škole ve městě – Intercultural. Měli jsme štěstí na perfektní kantorku s italskýma kořenama. Bohužel kvůli státním svátkům a konferenci se za 2 týdny stihlo jen 6 dní lekcí.
Argentinci
Ve středu jsme vyrazili na pivo s Federikou, kterou jsme potkali na hranicích. Argentinci, to jsou Italové Jižní Ameriky, postupně si ke stolu přisedávali další a další známí, u stolu se všichni překřikují, skáčou do řeči a baví se jak u Pešků doma. 🙂 Je třeba se nadechovat rychle, jinak svou řeč člověk nedokončí 🙂 A k tomu přispívá i argentinská španělština, je zpěvná a živá.
Po pivu jsme pokračovali autem stylem cik cak pravoúhlými uličkami do klubu. Fronta byla totální chaos, kde každý předbíhá za známými. Asi ve 3 ráno, když už jsme byli celkem vyřízení a spocení tak, že by nás sprcha usušila, začala teprve hrát kapela. Chvíli jsme ještě poslouchali a pak šli domů. Vstávat za pár hodin na španělštinu nebyla sranda!
Bodegas – Valle Maipú
Po lekcích španělštiny jsme podnikli dva výlety do vinic ve Valle Maipú jižně od Mendozy, kam se dá dojet hromadnou dopravou. To byla taky anabáze:
Poprvé jsme chtěli půjčit kola, ale dědek v kolárně bohužel nepochopil, že je chceme rentovat a tvrdil, že bez syna nám je půjčit nemůže. Nezbylo než pochodovat přes město asi 3km k další půjčovně, ale už bylo pozdě odpoledne a kola tam byla vybraná.
Naštěstí nás zachránila vinice Lopez, která je přímo v Maipú a byla ještě otevřena s prohlídkou i ochutnávkou gratis. 🙂
Hned další den jsme vyrazili po lekci znova – pro jistotu v první půjčovně už neměli kola. Popojeli jsme tedy do kolárny za dědkem a tentokrát už úspěšně půjčili – ten pták nám je ale den předtím nepůjčil, protože jsme španělský řekli ‘půjčit’ a ne ‘rentovat’ a on je přece zadarmo nepůjčuje, že?
Nicméně se nám podařilo na kolech objet 2 vinice s ochutnávkou a jednu olivovou farmu. Ale zase peklíčko, po cestě zpět Viktorovi padal furt řetěz a Karla urvala šlapku, takže poslední km jsme šli pěšo.
Milongas
V Mendoze se tančí tango na večerních seancích zvaných Milonga, podobně jako v Buenos Aires či jinde po Argentině. Tančí se na ulici na otevřených pláckách a přijít zatančit si může úplně kdokoliv, viděli jsme tančit elegantně oháknuté mladé i starší, i v teniskách a sportovním oblečení… A na parketu to milongueros roztáčeli bez rozdílu 🙂
My se šli podívat na Placeo Adameda Balcón de tango. Začínalo se přesně v 21h a první hodinu hrála živá kapela. Nejprve tančili pouze ‘starší’ zkušenější, později se připojili i ‘sportovci’. Druhou hodinu už hrála hudba pouze z počítače a moderátor milongy do toho zpíval/zpíval a tančil dohromady.
V závěru se tančilo ‘folklórico’, tradiční tanec dvojic s bílými šátky v ruce, na které část milongueros dokonce čekala, že je tango moc těžké.
Kaja si pobyt v Mendoze užila i z jiného hlediska. Kromě vedra ji v prvním hostelu trápily sexistické štěnice – žraly totiž jen holky. Potom taky žaludeční potíže a únava. Když jsme se přestěhovali, tak ji zase nešlo spát kvůli hluku. No a ještě ji 4x posral holub! Mají pro to výraz: ‘Me cayó una paloma’.
