Plavba přes kanál Beagle z Puerto Williams (Chile) do Ushuaiy (Argentina) byl náš první posun na sever po více než 2 měsících cesty. Bylo ale hnusně a naše loď se někde zasekla, takže do Ushuaiy jsme dorazili až pozdě odpoledne za deště.
Oproti Puerto Williams je to velká změna – město se vším všudy, včetně provozu a obřích výletních lodí v přístavu. Z Ushuaiy totiž vyplouvá většina lodních exkurzí do Antarktidy.
To taky znamená, že se zejména u přístavu pohybuje spousta bohatých vyleštěných amerických důchodců.
Po dvou dnech odpočinku jsme vyrazili na trek Paso de la Oveja (Ovčí pas), náš poslední patagonský trek. 31,5 km dlouhý okruh se dá zvládnout klidně za dva dny, my to tentokrát ale vzali pohodlněji na 3 dny. Po cestě nejsou opět žádné services, tak jsme si táhli pěkně všechno na zádech.
1. den, Turbera Valle Andorra -> Laguna Encantada -> Upper Arroyo Grande (11 km plus a side trip 6 km to Laguna Encantada):
Taxík nás zavezl na začátek treku, odkud jsme vyběhli k Laguna Encantada. Krosny jsme schovali v boudě u pána po cestě, trochu na risk. Samotná laguna Encantada je celkem núďo, ale krajina v údolí Turbera Valle Andorra kolem říčky byla plná rozkvetlých pryskyřníků…
V dalším úseku se pomalu postupně stoupá směrem k Laguna del Caminante lesem vzrostlých lenga. Zakempili jsme na poloostrůvku u soutoku řek. Měli jsme vodu, ohýnek, trochu vína, muziku z UE rollu, prostě luxus! 🙂
2. den, Laguna del Caminante -> Paso de la Oveja -> Canadón de la Oveja (16,5 km plus a side trip 3,5 km to Laguna del Caminante):
Laguna del Caminante je neuvěřitelně zářivě modrá, sluníčko svítilo a bylo takové teplo, že se v ní Viktor nudisticky vykoupal. 🙂 Na Paso de la Oveja se slušně rozfoukalo a ochladilo, takže jsme tam moc dlouho neokouněli. Nejzajímavější byly barvy na kopcích – nahoře sníh, pak modrá škála, hnědá hlína a zelené mechy, dole lesy. Nedařilo se nám najít místo na kemp – to z průvodce už nejspíš neexistuje. Došli jsme až málem nakonec stezky a nakonec zakempili kousek od konce – nechtělo se nám ještě do města. Problematické bylo se dostat k vodě – museli jsme se prodírat 0.5 km po svahu s houstníky a popadanými stromy.
3. den, závěr: Na konci se přelézali ploty a procházelo místem, kde se rozčilovalo hodně otravných psů, jeden nám lehce okousával nohu – dost nepříjemný, a pak už jen pochoďak po silnici a městem.
Závěrečný patagonský trek se znovu vyvedl. Počasí přálo a byli jsme tam zase téměř sami. Je to trochu jiný typ krajiny než Dientes.
A byl to taky náš závěrečný pobyt v Patagonii, což nešlo zakončit jinak než pořádnou argentinskou flákotou…
Moc hezké