Možná by se to mělo jmenovat spíš “Torres del Paine in the arse”. 🙂 Dlouho před příjezdem do Puerto Natales, městečka, ze kterého většina vyráží do národního parku Torres del Paine, jsme slyšeli zkazky, že dostat se do parku je problém. A je to pravda – od listopadu 2016 je nutné mít rezervace na ubytování (buď kemp nebo refugio) v parku. Rezervuje se to na třech různých webových stránkách nebo ve třech různých kancelářích v Puerto Natales, protože každé místo v parku spadá pod správu jiné společnosti (Conaf, Vertice a Fantastico Sur), a v našem případě, když jsme přijeli do Puerto Natales v polovině ledna, velká část kempů/refugia byly beznadějně plné až do konce března.
Kempy od Conaf jsou gratis, obvykle bez servisu jen s kadibudkou, vybavení se zde nedá půjčit, pitná voda se nabírá z řeky a mytí možné v potůčku nebo řece. Od Verice a Fantastico Sur jsou za ne příliš přátelské ceny, ale se servisem, dá se půjčit stan, který už je na místě postavený, s matrací a spacákem, jídlo je buď už v ceně nebo se dá dokoupit opět za ‘přátelské ceny’. Na chození v Torres del Paine tedy není teoreticky potřeba žádné vybavení.
Bohužel systém rezervací je velmi špatně vyřešený, nato jak je to známý a turistický park. Navíc při zrušení rezervace u Fantastico Sur nebo Vertice méně jak 30 dní před plánovaným datem se peníze nevrací zpět, takže většina lidí to prostě nechá být.
15. ledna jsme přijeli do Puerto Natales a hned další den vyrazili nejdřív do kanceláře Conafu (kempy zadarmo, beznadějně vybookované), a poté do Fantastico Sur. Tam jsme objednali po hádce jednu all-inclusive noc v kempu u Torres Lookout za šílených 138 GBP pro oba – jediná volná místa byla 4 dny po našem příjezdu do Puerto Natales. Poté se nám ještě podařilo koupit dvě noci v refugio Paine Grande od Vertice za 35 000 CLP/os (zhruba 45 GBP/os) a zrodil se plán na W trek běžmo.
1. den, Puerto Natales -> El Chileno (Fantastico Sur) -> Torres lookout: 5,5 km s krosnama, 8 km nalehko
V mocné koloně busů jsme 19.ledna dorazili do Torres N.P. k Laguna Amarga, hlavnímu vstupu do parku. Tam vyčkali frontu na lístky (21 000 CLP/os) a na video poučující, co všechno se v parku nesmí (hlavně neškrtat sirkama :-), Češi se v minulosti také podíleli na spálení velké části parku). A dalším minibusem (3000 CLP/os) se posunuli k Refugio Las Torres Norte.
Tam se nás týpek ranger zeptal, jestli máme rezervace, ale ani je nechtěl vidět. Stoupali jsme k Refugio El Chileno po extra vytížené cestě – je to jediný jednodenní trek dostupný bez rezervace.
V El Chileno jsme ukotvili stan na platformě ve svahu v all-inclusive kempu a už nalehko pokračovali na Torres lookout (nejznámější trhák parku). Výhled je to pěkný, i když menší v porovnání s Fitz Royem. Nejzábavnější byla liška, která probíhala mezi turisty. Téměř nikdo si jí ale nevšiml, jak sledovali Torres :).
Tříchodová večeře v all-inclusive kempu za 138 GBP/os stála dost za h****. První chod trochu salátu a pečivo koule. Druhý chod Casuela de vacuno – základní Chilská polévka, ještě jí moc nebylo. Zákusek – motte con huesillo – hnus, který prodavají na ulicích za 500 peso tady propagovali jako “tradiční chilský zákusek”!
2. den, El Chileno -> Campo Italiano -> Refugio Paine Grande (Vertice): 27 km s krosnama/ 9 hodin chůze
Čekal nás slušný pochoďák. 27 km jsme šli s krosnama celých 9 hodin.
Po snídani jsme dostali balíček s jídlem a vyrazili dolů. Počasí přálo a po levé ruce jsme měli výhledy na jezera v různých odstínech modrozelené.
V Refugio Paine Grande nám přidělili dorm se třema palandama, ale spoustou místa. V refugiu není k dispozici kuchyň, vařit se dá v malém baráčku venku u kempu, nebo se dá zaplatit večeře. Po předchozí zkušenosti v El Chileno jsme to ani neriskovali :-).
3. den, Refugio Paine Grande -> Británico lookout (Vallé Francés) -> a zpět: 28,4 km nalehko, 9 hodin chůze
Tentokrát nalehko jsme se vraceli 7.5 km zpět do Campo Italiano, a poté pokračovali vzhůru na Británico lookout ve Vallé Francés. Slibují, že po cestě padají laviny – něco spadlo, ale zázraky se nekonaly… Vyhlídka Británico je ale pěkná, i když tam fouká a na hlavní skalce bývá dost lidí.
Vraceli jsme se stejnou cestou, úsek Campo Italiano – Paine Grande jsme si užívali už potřetí. Po návratu jsme zjistili, že nám uklidili věci z postelí – měli jsme objednanou každou noc zvlášť a i když jsem jim říkali, že zůstáváme, tak to pomotali. Dali nám ale voucher na 4 drinky, takže jsme se nezlobili. Drinky jsou tam pochopitelně pěkně mastný.
4. den, Refugio Paine Grande -> Glaciar Grey -> a zpět -> přejezd trajektem přes Lago Pehoé, pěšky do Camping Lago Pehoé: 24 km nalehko, poslední úsek 6 km od trajektu do camping Lago Pehoé s krosnama
Znovu nalehko jsme běželi ke glaciar Grey. Původně jsme mysleli, že půjdeme jen na vyhlídku, ale byla by to chyba vynechat úsek až k samotnému ledovci Grey. Vymáčkli jsme ze sebe poslední síly a mazali zpět do Paine Grande, abychom stihli poslední trajekt přes Lago Pehoé. Tím jsme dokončili W okruh i něco navíc.
Po návratu do Paine Grande jsme čekali na trajekt přes Lago Pehoé pár dobrých hodin – opravovali ho totiž a opravenou loď navíc testovali.
Po pekelně drahém 30 minutovém přejezdu (18 000 CLP/os) jsme ještě pochodovali asi 6 km do Camping Lago Pehoé, protože nám žádný stop nechtěl zastavit.
Tento kemp je ale konečně alespoň trochu cenově rozumný – 10 000 CLP/os, a člověk má vlastní stříšku obklopenou calafatovými keři, stůl, ohniště, a pěkné umývárny s teplou sprchou. Navíc výhledy na Paine masiv přes jezero jsou ty nejhezčí z celého Torres!
5 den, okolo Lago Pehoé, mirador Los Condores:
Protože se nám v kempu líbilo a předchozí dny jsme nachodili přes 100km, naordinovali jsme si odpočinkový den a přiobjednali další noc. Samozřejmě jako naschvál hned dopoledne se do vedlejšího přístřešku nastěhovala snad 40 členná skupina. Kdybychom jim neřekli, tak by si snad postavili stany až pod naší stříšku :(.
Zábavu nám dělal pichu (česky pásovec, podobný jako armadillo), který měl pod naším kempovacím stolem noru a ráno si nás vyšel prohlídnout.
Odpoledne jsme strávili pojídáním calafate na vyhlídce Los Condores, odkud je výhled na jezera a masiv Los Cuernos, a pozorováním kondorů, kteří nad mirradorem každou chvíli přeletí.
Večer jsme se vydali na pivo do hosteria Pehoé a k pivu se nějak automaticky připojily 2 koktejly (brali karty), takže cesta zpět do kempu byla veselá!
5. den, návrat do Puerto Natales:
V poklidném tempu jsme se zabalili a rozvalili u břehu jezera v kempu, autobus odjížděl až v 13h. Viktor konečně potrénoval na harmoniku. Z Puerto Natales jsme se posunuli hned ten večer dál do Punťa Arenas.
Závěr:
Výhledy v Torres del Paine jsou úžasný, a to hlavně ty přes Lago Pehoé na stoupající masiv Los Cuernos. Tedy ty mimo slavný trek “W”. Samotný trek za ty peníze a potíže s rezervacemi podle Viktora nestojí. I když na druhou stranu díky problémům a rezervacím tam alespoň není tolik nacpáno…
